1. ročník Festivalu industriální hudby, Praha, Československo, 7.4.1989

Přestože produkce dua Astaron žánrově úplně nezapadá, lze podle nahrávky soudit, že rozhodně musela patřit k těm silnějším okamžikům celého festivalu.
Úvod nahrávky - bezeslovná The Voice navozuje příslušnou nervní atmosféru ale už druhá skladba v pořadí Windy Days odhaluje největší kalibr zbraní Astaron, působivou souhru vysokého a hlubšího vokálu stylově blízko etnickému pojetí vokální linky např. v sámském stylu joik, v této skladbě ještě umocněné elektronickou marimbou. V ponuré Your Face se ukazuje ta temnější stránka Astaron a sound písně je jasně inspirován velikány Bauhaus, ovšem v čistě elektronickém provedení. Ještě o něco děsivější je pak skladba Werewolves s nasamplovaným vytím vlků.
Mezi řádky lze vyčíst, že přesto, že i když dámy nemají problém ve vytváření hodně tísnivé atmosféry, přitom po vás zpoza kláves pomrkávají s potměšilým úsměvem jako v Holy Prayers kde vzdychání v podkresu vzbuzuje všemožné představy, ale určitě mezi nimi nebude svaté rozjímání. Podobně jednoduchá je i říkanka Little Girl Crying, ale právě minimalismus – jednoduchý bicí automat, samply a přímočaré vyhrávky syntezátorů ve spojení s vynikajícími vokály, vtipem a citem pro atmosféru dělá z Astaron mimořádnou hudební lahůdku.


1. Festival of Industrial Music, Prague, Czechoslovakia, 7.4.1989

Although the music of the Astaron duo doesn’t exactly fit the genre it can be said – according to recordings – that Astaron’s concert certainly had to be one of the most powerful moments of the festival.
Beginning of the record – the wordless song “The Voice” makes up the appropriate nervous atmosphere but the second track “ Windy Days” reveals the largest caliber of Astaron’s weapons, impressive combination of one higher and another deeper vocal in the style close to the ethnic vocal styles as in the Sami joik, which is in this piece accented by electronic marimba. In the gloomy song “Your Face” the darker side of Astaron shows and the song sound is clearly inspired by the Bauhaus greats, but in a purely electronic version. Even more frightening is the song “Werewolves” with the wolves’ howl.
Between the lines can be read that despite the fact that the ladies have no problem creating a very oppressive atmosphere, while winking from behind the keyboard with a wily smile as in the “Holy Prayers” where sighs in the background inspires all sorts of ideas, but the holy meditation certainly wouldn’t be among them. The rhyme “Little Girl Crying” is similarly simple, but this minimalism – a simple drum machine, samples and straightforward synthesizer solos in conjunction with excellent vocals, wit and feel for the mood – makes Astaron extraordinary musical delicacy.